Agapornisové, papoušíci nebo také ptáci lásky, jsou velmi sympatičtí a nádherně zbarvení malí papoušci. Jejich název pochází z řeckého slova "agape", což znamená láska, a "ornis", tedy pták, přesně to totiž vystihuje jejich charakteristickou povahu. Pojmenování je odvozené od jejich silného monogamního párového svazku a dlouhého období, které spolu v páru tráví. V angličtině jsou nazývání naprosto trefně, a tedy “Lovebirds”.
Jejich domovem je pevninská Afrika a ostrov Madagaskar. Rod obsahuje rovnou 9 druhů, ale jen někteří z nich jsou typicky chováni jako domácí mazlíčci. V průměru se dožívají 10 až 15 let.
Agapornisové jsou u chovatelů velmi oblíbení. V některých zemích dokonce předčili i populární andulky. Ale není se čemu divit! Zaláskovaný pár agapornisů se dokáže hodiny tisknout k sobě na jednom bidýlku, navzájem si hladit zobáčky nebo pečovatelsky probírat pírka. Neskutečná roztomilost. Pokud se ale rozhodnete chovat jen jedince, který se nebude mít ke komu tisknout na bidýlku, veškerou svou láskyplnou pozornost dopřeje svému lidskému kamarádovi.
Nejčastěji chované druhy agapornisů
V České republice se nejčastěji setkáme se třemi druhy papoušíků:
Agapornis škraboškový
Český název tohoto druhu agapornise je odvozený od zbarvení jejich přední části hlavy, kde mají černá pírka s bílým proužkem kolem oka. Právě černé opeření s bílými prvky připomíná škrabošku. Kromě toho mají živě zelená křídla břicho a ocas a žlutou hruď. Často ale můžeme najít i jinak zbarvené mutace, například světle modré nebo fialové.
Agapornis Fischerův
Agapornis Fischerův má od přírody zelená záda, hruď a křídla. Jejich krk je zlatožlutý a směrem vzhůru přechází do oranžové. Horní část hlavy pak mají olivově zelenou s jasně červeným zobákem. Kolem očí mají bílý kruh holé kůže. Bylo ale vyšlechtěno rovnou několik barevných variant. Fischery tak najdete i převážně modré, žluté, černé nebo dokonce v albínské bílé mutaci.
Agapornis růžovohrdlý
Volně žijící agapornisové růžovohrdlí jsou většinou zelení s modrými ocasními pery. Obličej a hrdlo mají růžové, kdy nejtmavší barvu najdeme na jejich čele a pod očima. Ptáci chovaní v zajetí mají výrazně růžový obličej a krk, světlý zobák a světle zelené tělo.
Jde poznat pohlaví agapornisů?
Určit jejich pohlaví je velmi obtížné. V dospělosti, tedy kdy mají papoušíci asi jeden rok, se můžou některé znaky, podle kterých bychom to mohli poznat, objevit. Například pokud bude trhat papír, pokud bude mít širší posed nebo pokud bude agresivnější než ostatní, bude se jednat o samici. Tohle chování, ale nemusí být vždy naprosto spolehlivým ukazatelem.
Někteří odborníci dokáží pohlaví určit pohmatem po těle. Pod kloakou se nacházejí dva ostré hroty známé jako pánevní kost. Pokud jsou hroty blíže u sebe, jedná se o samce, pokud jsou hroty dále od sebe, jedná se o samici. Samice totiž musí mít větší pánev, aby mohly klást vejce. I přes to je ale jedinou 100% metodou, jak odhalit pohlaví agapornisů, test DNA.
Jak na chov?
I přes to, že je chov agapornisů poměrně jednoduchý, je potřeba o nich znát pár základních informací.
Pokud začínáte s chovem a pořídili jste si jeden pár, ale uvažujete o tom, že byste k nim někdy v budoucnu přidali i další společníky, myslete na to, že tohle může být problém. Celou skupinu totiž musíte sestavit najednou, dokud nemají ptáci v kleci nebo ve voliéře vyhrazené své teritorium. Pokud byste další papoušíky přidávali do hejna dodatečně, mohlo by dojít až k jejich uklování.
Voliéra a potřebné vybavení
I přes svůj malý vzrůst vyžadují Agapornisové velkou klec, nejlépe tedy voliéru (teplota by ale neměla klesnout pod 10°), kde je můžete chovat v párech nebo rovnou ve větších hejnech. Pro pár by měla mít klec minimální rozměry 80 x 50 x 60 cm, případně 100 x 50 x 50 cm. Pokud klec umístíte například do klidného rohu bez průvanu a přímého slunce, bude to nejlepší. Jako podestýlku můžete použít pískový papír, obyčejný papír, písek, dřevěné peletky, konopná nebo kukuřičná vřetena a další materiály. Výběr závisí na tom, co si váš papoušík oblíbí, případně co se vám bude nejjednodušeji udržovat.
Téměř všichni agapornisové se rádi koupají, a proto je vhodné mít v kleci buď koupelnu, nebo jim občas poskytnout osvěžení například pomocí rozprašovače na květiny.
Velmi důležitou roli hrají v kleci i různá bidýlka. Jejich průměr by se měl pohybovat asi od 1,5 cm do 2,5 cm, aby je papoušíci celé neobemknuli prsty, ale aby se drápky bidel dotýkaly a tím se obrušovaly. Pokud by totiž neměli kde drápky obrousit, mohou přerůst a je potřeba je zkrátit nůžkami. Myslete ale na to, že se zastřihují jen samotné špičky, pokud byste odstřihli příliš velkou část drápku, bude to pro ptáčky velmi bolestivé.
Potřebují také dostatek hraček, jako jsou houpačky, žebříky, závěsné hračky a další bezpečné věci na hraní. Jejich zobáky jsou totiž tvořeny keratinem, který neustále roste. Žvýkání a ničení hraček a bidýlek je pomáhá udržovat správně upravené.
Krmení
Agapornise je vhodné krmit směsí pro malé papoušky, případně namíchanou směsí z prosa nebo ovsa. Někteří ptáčci ocení i ovoce, zeleninu, zelené krmení, jako třeba traviny, pampelišky nebo naklíčené zrní.
Papoušíci poměrně špatně tráví tuky, proto se doporučuji vyhnout příliš olejnatým ořechům a semenům, jako je třeba slunečnice. Na správné trávení jim dopřejte sépiovou kost nebo písek.
Samozřejmostí je pak neustálý přístup k čerstvé vodě. Vybírat můžete z desítky typů napáječek.
Hnízdění
Ideální období pro hnízdění Agapornisů je jarní až letní sezóna. Pokud ale žijí v dostatečně vytápěné místnosti, není neobvyklé, že hnízdí i v zimě.
Pohlavní dospělost nastává zpravidla kolem 9 měsíců, ale nejvhodnější doba pro hnízdění je mezi 12. a 13. měsícem.
Samice snáší obvykle 3 až 7 vajec, o která se následujících 21 dní stará, zatímco sameček pečlivě střeží hnízdo. Po vylíhnutí mláďat se o ně samička stará asi 5 až 6 týdnů a pak přebírá péči sameček. Až mají mláďata asi 45 dní, jsou schopna samostatného života.
Problémy s agresivitou
Vzhledem k jejich dominantní a teritoriální povaze by agapornisové měli být při kontaktu s jinými ptáky pod vaším dohledem. Můžou být agresivní vůči jiným rodům, ale i vůči ostatním papoušíkům, jak už jsem naznačoval v úvodu této podkapitoly. Pokud tedy uvažujete o tom, že byste je chovali s nějakým jiným druhem, silně vám to nedoporučuji.
Chcete se o ptačích druzích dozvědět více? Přečtěte si článek o kanárcích nebo o astrildovitých.
Mohlo by vás také zajímat: