Pozorování ptáčků hodujících na krmítku patří mezi nejkrásnější zimní kratochvíle. S hrnkem horkého čaje nebo čokolády můžete v teple domova obdivovat rozmanitost, barev a tvarů, kterými příroda ptáčky české krajiny obdařila. Jak je od sebe rozpoznat a zjistit, jaké návštěvníky hostí vaše krmítko vám poradíme v následujícím článku.
Od doby, kdy jsme probírali jednotlivé druhy ptactva na základní škole, uběhl již nějaký ten pátek a tak je bohužel pro většinu dospěláků problém rozpoznat pěnkavu od skřivana. Pokud se vás tenhle problém netýká, pak si můžete gratulovat, v případě, že si ale nejste zcela jistí tím, kdo k vám na krmítko létá, pak se seznamte s nejčastějšími druhy, které můžete na své zahradě potkat.
Sýkora koňadra
Sýkorka je vůbec vděčný strávník a na krmítko létá v zimních měsících velmi často. Díky výrazně mechově zelené barvě na hřbetu, žluté barvě na bříšku a bílým trojúhelníkovitým skvrnám na tvářích ji rozeznáte od ostatních zpěváčků s přehledem.
Charakteristická je také černá čára přes bříško, pomocí které lze od sebe rozpoznat samičku či samečka. Samičky mají čáru méně výraznou a na bříšku je přerušovaná. U samečků tvoří čára na břiše flek a je daleko výraznější.
Typickým znakem sýkory koňadry jsou modro-šedá křídla s bílým lemováním.
Nejvíce si sýkorky pochutnávají na semínkách černé slunečnice.
Vrabec domácí
Víte, že vrabec domácí je patrně vůbec nejrozšířenějším ptákem na světě? V Česku se s ním setkáte nejen na krmítku, ale i na ulicích měst, v parcích nebo na sídlištích. Velmi dobře se totiž adaptoval na život v blízkosti lidských obydlí.
Vrabec je na první pohled spíše nenápadný, ale i přesto jej lze poměrně dobře rozpoznat. Měří zhruba 14 - 15 cm a rozpětí křídel je 21 cm. Má krátký zobáček, dlouhá křídla a krátký ocásek.
U vrabce se od sebe samičky a samečci dost liší. Samička má méně výraznou hnědou kresbu. Sameček má šedé bříško a záda, křídla i hlava jsou vybarvené v různých odstínech hnědé barvy. Na hrdle i na křídlech má vrabec domácí výrazné černé skvrny. Obě pohlaví mají v letním období modro-černě zbarvený zobáček, v zimě se jim vybarví do žlutohněda. Charakteristické jsou také hnědé pařátky.
Vrabec domácí i vrabec polní uvítají na svém jídelníčku proso nebo oves.
Vrabec polní
Vrabec polní patří k našim menším ptáčkům, ale také k těm nejkrásněji zbarveným. Na rozdíl od vrabce domácího nabízí peří vrabce polního i jiné odstíny než hnědou a černou.
Jasným rozpoznávacím znakem jsou vínově hnědé temeno hlavy či bílé skvrny na tvářích. Vrabec polní má po celém těle hnědé a černé skvrny, jen bříško a spodní polovina těla je bílo-šedá. Peří je lehounce žlutě podbarvené.
Kolem krku vrabce polního se vine bílý tenký obojek a na podbradku se skví výrazná černá skvrna.
A jak vrabce polního rozeznat od jeho příbuzného vrabce domácího? „Samička i sameček vrabce polního mají stejné zbarvení. Když tedy na krmítko přiletí hejno vrabců, kteří budou všichni stejní, jedná se o vrabce polního. U vrabce domácího je rozdíl mezi pohlavími výraznější,” radí ornitolog Ivo Hertl.
.jpg)
Sýkora modřinka
Tohohle barevného ptáčka na krmítku určitě nepřehlédnete! Sýkorka modřinka je jeden z nejpestřejších ptáčků u nás.
Oproti sýkoře koňadře je modřinka drobnější a její hlava je velmi nízko položená mezi ramena. Na první pohled vás zaujme svou výrazně modrou čepičkou. Přes oči přechází tenký černý pruh, který se spojuje vzadu za krkem, kde plynule přechází do černého obojku a vpředu, kde navazuje na černý zobáček.
Charakteristické je pro sýkoru modřinku olivově zelené zbarvení na zádech a modrá křídla s bílou skvrnou. Bříško modřinky je žluté s černou skvrnou. Ta je u tohoto druhu sýkorek o dost menší než u sýkorky koňadry.
Sameček i samička sýkory modřinky jsou zbarveni podobně, jen samičky jsou trošku matnější a tím i méně výrazné. To samé platí i o mláďatech.
Modřinky mají stejně jako sýkory koňadry rády slunečnici. Zkuste jim naservírovat třeba slunečnici loupanou.
Hrdlička zahradní
Hrdlička je sice příbuzná holuba, ale odlišuje je od nich jeden důležitý znak, podle kterého dostala hrdlička dokonce svůj název. Na hrdle se totiž pyšní výrazným černým límečkem s bílým lemováním, díky kterému je jasně rozpoznatelná.
Hrdlička patří k těm větším ptákům, které můžete na vašem krmítku zpozorovat. Může měřit až 33 cm a rozpětí křídel je dokonce až 55 cm.
Má jednolité béžové-šedé zbarvení a pouze na křídlech a ocasních perech se objevují tmavší brka.
Dospělé hrdličky se od sebe zbarvením ani velikostí příliš neliší. Na rozdíl od mladých jedinců ovšem mají jasně rudé oko. Mladé hrdličky mají oči hnědé a límeček jim dorůstá až později.
Hrdličky mají pořádně mlsné zobáčky! Zkuste jim do krmítka přisypat některou z krmných směsí pro holuby.
Kos černý
Kdo by neznal uhlově černého ptáka s výrazně žlutý zobákem? Kos je u nás známý z pohádek i dětských říkanek, a proto patří mezi ty ptáky, které většina z nás s přehledem pozná. Tedy alespoň, pokud jde o samečky…
Samci kosa černého jsou většinou opravdu zcela černí a mají žlutý až oranžový zobáček. Naproti tomu samičky od kosa jsou daleko méně nápadné. Jsou zbarvené spíše do šedo-hněda, nemají výrazně zbarvený zobák, ani žlutou linku pod očima. Podobá se drozdovi, ale narozdíl od něj je celá hnědá s různě hnědými fleky. Drozd je hnědo-bíle kropenatý.
Stejně nenápadná jsou i mláďata, která ale mohou být narozdíl od samičky kosa trošku světlejší a mohou mít výrazné hnědé puntíky na zádech.
Mladí samečci kosa zhruba do jednoho roku jsou již zpravidla černě zbarvení, ale jejich zobák je prozatím stále ještě černohnědý. Výraznou barvu získává později.
Kosa na krmítku uvidíte jen zřídkakdy. Dává přednost šťavnaté stravě a živým broučkům před semínky. Nicméně i jemu můžete v zimním období také trošku přilepšit.
Aby vám kos na jaře a v létě na zahradě krásně zazpíval, pohostěte o třeba nakrájeným jablkem nebo sušenými jeřabinami.
Zvonek zelený
Zvonek zelený je pro rok 2022 vyhlášený ptákem roku. Důvodem je jednak to, že je mimořádně krásný, ale také bohužel začíná být ohrožený a z naší krajiny vlivem nemoci trichomonózy mizí.
Na krmítku poznáte samečka zvonka zeleného podle unikátního zabarvení, které přechází od jasně zelené na zádech a na hlavě, až po svítivě žlutou na křídlech a ocasních perech. Samičky jsou méně vybarvené a jejich peří zdaleka tak nehýří barvami, jako je tomu u samečků. Jejich peří je spíše šedo-zelené s hnědým zbarvením na zádech.
Mláďata zvonků jsou na bříšku i na zádech hnědá. Zelené zbarvení získávají až později. Na krmítku se ale s mláďaty pravděpodobně nepotkáte. Za potravou budou létat pouze starší jedinci.
Zajímavým poznávacím znakem u zvonků je kromě barvy i posazení zobáku. Díky jeho tvaru a černým pírkám u kořene zobáku mají ptáčci pořád lehce nevrlý výraz. Bohužel je to dílem přírody a zvonek za svůj výraz nemůže.
I když se na vás zvonek zelený nebude usmívat, můžete mu v zimních dnech přilepšit krmítkovou směsí s arašídy a hmyzem.
Stehlík obecný
Jestliže zvonek působí díky své konstituci tak trošku nadutě, stehlík je zase poměrně štíhlý a má dlouhé tělo zakončené dlouhým špičatým zobákem.
Nejtypičtějším znakem stehlíka je výrazně červená maska na obličeji. Zbytek hlavy je černobílý. Samečci mají masku o něco výraznější než samičky, ale jinak je mezi pohlavími jen málo rozdílů.
Břicho stehlíka je bílé, pařátky mají hnědou barvu. Zajímavé je vybarvení zad - přechází přes světle béžovou, až po černou barvu na křídlech. Ta jsou vždy ozdobená také výraznými bílými skvrnami a jasně žlutým pruhem.
Stehlík je velmi neposedný ptáček. Pohybuje se velmi rychle a pokud ztrácí rovnováhu začne velmi rychle třepetat křídly. Na krmítku ho rozhodně nepřehlédnete!
Stehlík miluje semínka, proto mu uděláte radost konopným či lněným semínkem.
Čížek lesní
Malý ptáček čížek lesní patří mezi nejkrásněji zbarvené ptáčky české krajiny. Projevuje se zde také výrazný pohlavní diformismus, tedy že samičky se liší svým zbarvením od samečků.
U obou pohlaví bychom našli stejný, šedý zobáček. U samiček i samečků také ve zbarvení dominuje jasně zelená barva. Samičky mají jasněji zelenou hlavu s nepravidelnými hnědými skvrnami, které se vyskytují jak na zádech, tak i na bříšku. Mají bílá pírka po zobákem a výrazné žluto zelené akcenty v ocasních perech.
Samci jsou zbarveni spíše do zeleno-šeda. Nejvíce výraznou částí je oblast nad ocáskem, tzv. kostřec. Tam se střídají výrazně žlutá barva s černou. Čížka poznáte také podle černé skvrny pod zobákem a černého temena.
Jak poznat čížka lesního od zvonka, který je také výrazně zelený? Ornitolog Ivo Hertl má jasno: „Zaměřte se na stavbu těla. Čížek je výrazně menší, drobnější než zvonek.”
Čížek ocení v krmítkové směsi oves, semenec či řepku.
Havran polní
Havran je největším zástupcem nejhojněji zastoupených ptáků v ČR. Často se plete s vránou, ale na rozdíl od ní jsou pro havrana polního typické tzv. kalhotky, tedy peří na končetinách, které vrány nemají. Havran má také oproti vranám ocasní pera zaoblená (vrána je má rovné). “Poznáte je také od sebe díky jinak zbarvenému zobáku - u vran je zobák i ozobí černé, u havranů šedé,” dodává zajímavý tip ornitolog Ivo Hertl.
Pro havrany je naprosto typická tmavě černá barva s modrým kovovým odleskem. Samice a samci se od sebe ničím neliší.
Dospělé havrany lze od mláďat rozlišit díky zobáku, který je u starších jedinců světlý a neopeřený.
Havrani jsou všežravci, a tak je v zimních měsících můžete potěšit sušenými moučnými červi.
PS: Při pozorování krmítka toho ale můžete spatřit mnohem více. Při troše štěstí se na dobrý zob zastaví i ptačí celebrita pěnkava obecná, kterou můžete znát z televizní obrazovky jako ptáka s modrým zobákem.
Věřím, že ode dneška už pro vás poznávání ptáčků za oknem bude hračka. Dejte mi na FB nebo na e-mail info@proptaky.cz vědět, kdo k vám na krmítko létá nejčastěji a jak vašim opeřeným hostům chutná.
Na mém blogu se dozvíte i další zajímavosti, jako například jak se šetrně zbavit holubů z terasy nebo balkonu nebo co dělat, když zásobu zrní napadnou moli. Spoustu užitečných informací najdete i v obecném článku o ptácích.
Dále by vás mohlo zajímat: